S velkou radostí (ale i notnou dávkou obezřetnosti) oznamujeme, že se už za pár týdnů potkáme zase všichni společně v Holostřevech před návěsem! Vše totiž nasvědčuje tomu, že letošní ročník bude moci proběhnout – samozřejmě ale budeme respektovat aktuální opatření a uděláme maximum pro vaše bezpečí.
V organizátorském týmu jedeme na plné obrátky a už tenhle týden se podělíme o jména vystupujících, na které se letos můžete těšit. Teď si ale pište do diářů, 18. až 20. června v Holostřevech.
První měsíc roku 2020 je za námi a to znamená, že už zbývá jen pět měsíců do letošního Holostoku, který oslaví dvě dekády své existence.
S týmem organizátorů už od léta sice pilně pracujeme na programu, podrobnosti ale zatím neprozradíme. S jistotou se ale můžete těšit na víkend plný hudebních i divadelních zážitků, slam poetry, výstav, autorského čtení a mnoho dalšího.
Máme pro vás kompletní program letošního Holostoku. Krom hudebních vystoupení na hlavním pódiu i v kavárně a divadelních představení se navíc můžete těšit taky na sobotní odpolední fotbálek, benefiční bazar a hovění v kavárně za domem. Výstavu bude možné navštívit během soboty od 11 do 17 hodin a v neděli před a po bohoslužbě.
Vydejte se s námi na krátký výlet do minulosti, přesněji do naší plakátové minulosti. V našem online archivu máme plakáty od roku 2011 až po letošní krásný kus od šikovného grafika Jáchyma Váně, který se o vizuálno festivalu stará už několik let. Poznáte na plakátech jeho ‚rukopis‘? Pamatujete si na plakáty před 2011? A máte je někde na fotce? Budeme rádi, když nám je zašlete!
Okolo fary v Holostřevech se pořád něco děje. Se Scholé jsme vás víc seznámili v posledním článku, teď je čas podívat se na to, co je nového přímo v areálu – a ještě přesněji ve stodole.
Fotografie areálu fary ze střechy stodoly.
“Je tu už pár set let, pamatuje dobré i zlé časy. přežila monarchii, první republiku, nacisty i komunisty. Dlouho sloužila, dlouho chátrala. Pomozte nám vrátit stodolu zpět do života a Holostok do ní.”
Třeba tak jsme v minulých letech žádali návštěvníky našeho festivalu o pomoc se záchranou krásné stodoly, která je dominantou jižní části areálu. A tak i díky vám a mnoha šikovným a ochotným rukám se téhle krásné stavbě konečně dostalo tolik potřebné péče a začala měnit kabát, respektive střešní krytinu.
Na počátcích Holostoku sloužila jako krytý prostor pro vystoupení kapel i divadel, stejně jako pódium, ze kterého se hrálo k lidem venku. Od vysněného plánu, kdy se stodola promění v objekt s multifunkčním pódiem, kam se pohodlně vejde jakákoli kapela, a sálem pro hudbu, divadla nebo přednášky, jsme ještě daleko, změny jdou ale vidět už teď.
Nová střecha na půlce stodoly září už z dálky a té druhé chybějící poloviny si asi během Holostoku taky všimnete. Práce navíc dál pokračují, jak je vidět z fotografií, které během posledních týdnů pořídil Jan Fictum.
V pátek v podvečer, ještě než Holostok 2019 oficiálně odstartuje, vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Čtyři tváře kontemplace, která se 21. června uskuteční od 18.30 v budově Scholé vedle holostřevského kostela. Výstavu si pak budete moci užít i během celého festivalu.
Na fotografii je zahájení výstavy ve Scholé v roce 2018.
Výstava se bude odehrávat ve čtyřech částech budovy bývalé školy, která se stává novou součástí areálu Komunity Noe, přezdívá se jí například „druhá plíce fary“ a je místem pro ztišení a zklidnění, které přirozeně doplňuje rozdílné akce, které se na faře s dlouholetou tradicí konají.
V první části se můžete těšit na tvorbu Radky Ježkové, která představí vlastní kresby a mlaby, z nichž mnohé vznikaly v holostřevském kostele nebo jsou jím alespoň inspirovány.
Druhou část domu pak zaplní fotografie Moniky Šatavové, která svým svébytným kontemplativním způsobem. I to je důvodem, proč je Monika jedním z mála lidí, kteří mohou fotit například během Hor v tichu, tedy intenzivního duchovního cvičení, které Scholé pořádá.
V přízemní části budovy budou vystaveny sochy hlav a obrazy hor Igora Hlavinky, který působí v Praze. Na kurzy kontemplace jezdí pravidelně a jeho obrazy jste v Holostřevech mohli vidět již v minulosti.
Poslední část domu ozdobí ilustrace a kresby Michala Žáka, které ještě nikdy nevystavoval. Jde o podkladové obrazy ke krátkému videu, který ukazuje v kresbách způsob kontemplace, který se ve Scholé provozuje – v obrazech, barvách a skicách. Přijede až ze Slovenska.
O Scholé
Scholé vytváří podmínky pro rozvíjení a předávání praktických způsobů kontemplace/meditace. Má za sebou například úspěšnou přednášku o vědomí, pořádá již zmiňované Hory v tichu a už teď se stává součástí areálu Komunity Noe.
Zvelebování okolí školy probíhá ve spolupráci s hodnými sousedy z Holostřev, kteří pomáhají s odvozem i přerovnáním suti, řešením spadlých drátů i dalšími potřebnými úpravami.
Těšíme se na vás před budovou školy, 21. Června v 18.30 na vernisáži!
Hudebně-divadelní festival Holostok o víkendu 21. až 23. června zve do Holostřev na pestrý program, lokální umělce i vystoupení Lenky Dusilové.
Foto: Archivní snímek z roku 2018.
Holostok se stal stálicí západočeské festivalové scény. Letos během předposledního červnového víkendu oslaví už 19 let.
Těšit se můžete na vystoupení Lenky Dusilové, česko-francouzské kapely Les Gars D’en Bas, plzeňských Holy Crab, Slunovratových paprsků, weird-popové dvojice něco něco, písničkářů Člověk krve a Cermaque nebo kapely Psí oči.
Hudební vystoupení protkají divadelní představení plánského souboru Kosáci, akustické hraní v kavárně a scénické čtení jediné povídky Václava Hraběte – Horečka. Novinkou v programu je letos také slam poetry. Víc jsme o ní psali nedávno zde.
Před oficiálním pátečním zahájením se můžete těšit také na vernisáž výstavy v budově Scholé hned vedle areálu barokní fary. Výstava se jmenuje Tváře kontemplace a slavnostně bude uvedena v 18.30. O hodinu později pak oficiálně odstartuje celý festival.
Psí oči je název kapely, která ráda experimentuje a překvapuje. Parta dlouholetých přátel z Plzně se snaží přiblížit publiku to, co cítí při společném skládání vlastní tvorby – kromě svých nástrojů si na nic nehrají, jak sami říkají. Na Holostoku 2019 se na ně můžete těšit v pátek, 21. června – letošní ročník odstartují.
Muzikanti z kapely Psí oči čerpají inspiraci od básníků i ze svých osobních příběhů. Každý člen má trochu odlišný přístup k hudbě, a o to barvitější je psooční paleta stylů a forem.
Energická multižánrová fúze, kde prim nehraje kytara, klavír ani housle, ale kapela jako celek.
Člověk krve, vlastním jménem Jan Senft, je označován za vycházející hvězdu české písničkářské scény i překvapení z České Skalice. Na Holostoku 2019 se představí s kytarou a svými čarokrásnými texty v pátek v noci, 21. června.
“…působivě spojuje nesmělé intimní přiznání se silnou výpovědí o vlastní generaci. Jeho texty jsou směsí bohatých básnických obrazů, do kterých na místech prosakují trefné popisy každodenní reality. Svou hudbou plynule navazuje na to nejlepší z tradice zahraničního i českého písničkářství, všechny své vlivy však dokáže přirozeně přetavit do zcela svébytného a originálního vesmíru,” napsali o Člověku krve v Klubu Leitnerova a my se nemůžeme dočkat, až se o tom sami naživo přesvědčíte.
Část tvorby si můžete už teď poslechnout na odkazu níže.
Naposledy si český básník, režisér a písničkář Jakub Čermák aka Cermaque z návěsu v Holostřevech zahrál v roce 2016. Na festival se teď vrací s dvěma novými deskami a další nominací na hudební cenu Anděl. Co se za těch pár let změnilo a proč podepsal výjimku k smlouvě s OSA? Na to i mnohem víc odpovídal Cermaque v krátkém předholostočím rozhovoru.
Cermaque na Holostoku 2016.
Pamatujete si ještě první hraní na Holostoku? Co vám utkvělo v paměti?
Pamatuju, kromě koncertu jsme s mou tehdejší ženou i promítali dokument na půdě fary, po kterém následovala domácká diskuze v jedné z menších místností. Na Holostoku mě moc těšila ta všeobecná vzájemnost a pospolitost, odvozená od celoročního komunitního života kolem fary. Samotná fara i přilehlý kostel má navíc veliký genius loci.
Hraje se vám líp v klubu, nebo venku pod širým nebem?
Pod širým nebem se rád toulám, ale koncertuju radši v menších uzavřených prostorách, kde můžu být lépe přítomný s dalšími účastníky té zvláštní situace, kterou každý koncert je. Ideálně hraju rád akusticky, abych mohl podle svého zacházet s prostorem a dynamikou. Ale někdy se ten pocit intimity podaří dosáhnout i v otevřených prostranstvích, to je vždycky výzva a vzácnej, kouzelnej okamžik, když se to povede.
Letos se na návěs do Holostřev vracíte. Co se za tu dobu od posledního vystoupení na Holostoku změnilo?
Je čím dál větší sucho a vyhynuly desetitisíce živočišných a rostlinných druhů.
Mnozí vás znají jako muzikanta, to ale není váš kompletní záběr. Na čem mimo vlastní hudební tvorbu pracujete?
Profesně se nejvíce věnuju videím, teď především pro Knihovnu Václava Havla, kde mám tu čest a radost pracovat od loňského léta. Občas udělám nějaký videoklip pro spřízněné hudebníky. A taky zvolna stříhám dokument o loňské cestě kapely Už jsme doma za polární kruh. Ale v autorské tvorbě zrovna spíš stagnuju, rozhlížím se.
Na bandzone svou tvorbu popisujete jako „běsné, politické i intimní písně”. Byly vždycky politické, nebo došlo v určitý moment k nějakému zlomu?
Politické, respektive nějak angažované písničky mám na všech svých devíti albech, už to debutové se jmenovalo Krajinybez rytíře podle titulního songu, který byl o úpadcích hodnot a devastaci krajiny.
Nejvíc se takových angažovaných skladeb shromáždilo na tematickém albu Neboj, kterým jsem se chtěl hlavně vymezit vůči vzmáhající se xenofobii a předpojatému strachu v české společnosti. Následující deska Teorie dospělosti pak spadá spíše do popisky „běsné a intimní”. Celkově se v posledních letech snažím obracet spíš do sebe a ke konkrétním vztahům. Zpívám o tom v jedné rozepsané věci: „Jestli mi má srdce puknout / ať je to vděkem, ne vztekem.”
Před dvěma roky jste podepsal výjimku k smlouvě s OSA, která vaše koncerty vyjímá z její kolektivní správy, což znamená, že se na vaše koncerty nevztahují poplatky OSA. Proč jste se k tomuhle kroku rozhodl?
Spousta pořadatelů koncertů nezávislé hudby má s OSA špatné zkušenosti. Minimální povinné poplatky za pořádání koncertu, třeba i při účasti pár lidí a při dobrovolném vstupném, mi přijdou absurdní a vím, že jsou pro pořadatele silně demotivující. A protože si pořadatelů moc vážím a jsem rád, že nenechávají českou kulturní krajinu zhynout na souchotě, které se povětšinou ozývají z komerčních rádií, odměn z OSA za koncertní hraní mých písní jsem se zřekl. To bylo to nejmenší, co jsem pro pořadatele mohl udělat.
Jak to jen trochu jde, měl by vůbec člověk z mezilidského kontaktu úředničinu vymýtit. Byrokracie by měla být efektivním nástrojem ke správě společnosti, ale většinou je to jen otravný plevel, projevující se navíc (jako ostatně zlo vždycky) i esteticky – zcela nelidským, nesmyslným jazykem, úřednickou neřečí, spoustou zbytečně vytištěných papírů a secvaknutých sponek.
Jsou vám tihle dva hudebníci povědomí? Možná si je pamatuje z loňského Holostoku, kdy každý vystupoval v jiný den a s jiným hudebním uskupením. Kapelu něco něco totiž tvoří Alžběta Trusinová (Neřvi mi do ucha) a Tomáš Tkáč (Pris). Na tuhle weird-popovou dvojici se můžete těšit v sobotu 22. června.Jejich hudební svět se skládá z lo-fi samplů a analogových syntezátorů doplněných akustickými nástroji.
Žánrově plynule přechází od barevného weird-popu přes potemnělou elektroniku až ke špinavým tanečním plochám.
Stejně jako kmitá nálada hudebního projevu, tak se i jejich české texty pohybují na rozmezí od hravosti až po naléhavost.
I když se to zdá nám samým neuvěřitelné, areál barokní fary v Holostřevech v předposlední červnový víkend ožije hudbou a divadlem už podevatenácté. Holostok 2019 se koná od 21. do 23. června a máte se rozhodně na co těšit.
Tak jako každý rok, i letos pro vás tým organizátorů připravil jedinečný program, který odstartuje pátečními koncerty a skončí nedělní dopolední bohoslužbou plus. Přijedou interpreti ze všech různých koutů Česka a přivezou barvitý mix žánrů. V sobotu se navíc můžete těšit na divadelní představení, scénické čtení i novinku v programu: slam poetry.
Jak to ale všechno před mnoha lety začalo?„Vypustili jsme z názvu „c“, aby nepřipomínal božkovskou likérku, trochu krkolomně začali říkat, že jde o HOLOStřevský SouTOK, pozvali rockery a další takový a náš festival začal žít. Bylo těsně před koncem tisíciletí, holostřevská fara byla ještě celá rozbitá a těšila se na pomoc.“
A takhle vznikla tradice, která trvá až dodnes. Vzpomínáte si ještě na první ročníky?Přikládáme pár fotek pro oživení paměti.
Kapela Holy Crab míří na holostočí pódium (rozuměj návěs). Na tuhle svěží sestavu, která se začala v Plzni formovat v loňském roce a která se pohybuje na pomezí progresivního rocku a psychedelie, se můžete těšit na Holostoku 2019 v sobotu 22. června.
Foto: Holy Crab
Kapela se v lednu 2019 na pódiích nejrůznějších klubů a barů představila jako pětice hudebníků. Z původních členů, kteří formaci tvořili od samých počátků v roce 2018, jsou to kytarista Jan Doksanský a Jan Bukovjan, který hraje dechy.
Základem je sehraná rytmická sekce bicí, na které hraje Matěj Šolc, a baskytary Marka Soboty. Vše pak doplňují klávesy Viktora Eberleho, který tak dodává uskupení jazzový nádech.
Hudba pohybující se na pomezí progresivního rocku a psychedelie je doprovázena vizuální produkcí šitou na míru. V únoru se uskutečnilo nahrávání singlu, který si můžete poslechnout níže.
Úderná poezie, tak nějak by se dal volně přeložit anglický výraz slam poetry. Tato specifická umělecká disciplína dostává svému jménu a v poslední době proráží na stále více pódií po celém Česku – zejména do srdcí a hlav diváků, kteří se pod nimi shromažďují také v rostoucích číslech. Holostok nezůstane pozadu a letos prvně ve své historii zařadí toto slovní žonglérství na svůj program.
Ivan Krejza (Slam poetry CZ)
Přes rostoucí počty performerů i diváků slamu (jak se slam poetry zkráceně říká), neexistuje mezi nimi obecně uznávané definice toho, co slam vlastně je. Nezbývá, než se tedy podívat na to, odkud se slam vzal, jak probíhá a zkusit si vlastní obrázek namalovat sami.
Slam se poprvé objevil v Chicagu v 80. letech minulého století. Slamová poezie tehdy nabízela alternativu ke klasickému autorskému čtení a tento atribut si podržela dodnes. Zatímco v autorském čtení je interakce publika s umělcem v zásadě minimální a v zásadě nežádoucí, ve slam poetry se divák stává přímým účastníkem a jakýmsi spoluautorem celého vznikajícího díla. To se projevuje nejen reakcemi během jednotlivých výstupů, kde může obecenstvo dělat cokoliv od souhlasného tleskání a smíchu po naštvané bučení a odpalování smrtících projektilů země-země, ale zejména bodovým hodnocením všech vystupujících. Náhodně vybraná porota totiž na konci každého výstupu polechtá či podřízne ego slamera, když mu přidělí body na škále 1-10. Slam poetry je tedy vždy bojem do posledního dechu a posledního slova.
Stejně jako válka má svoje Ženevské konvence, má i slam poetry několik pravidel, která by měli slameři dodržovat. 1. časový limit – toto pravidlo je ale vyžadováno jen zřídka zejména na mistrovství ČR (limit 3 minuty) a dalších větších akcích. 2. zákaz rekvizit a kostýmů – pokud slamer přijde oblečený divně, pravděpodobně tak chodí pořád. 3. pravidlo autorství – text, který vystupující prezentuje by měl být pouze jeho, ať už je připravený či improvizovaný.
V limitech těchto pravidel se mohou vystupující o přízeň poroty ucházet jakkoliv. Někteří jsou spíše humorní, jiní zase poetičtí nebo mluví ke společenským tématům, často se jednotlivé roviny prolínají. Slam se také může a nemusí rýmovat, vyskytují se i slamy například ve formě dopisu či reklamního spotu. Konečný verdikt je vždy na straně diváka.
V našich krajích se slam začal objevovat až na začátku třetího tisíciletí našeho letopočtu a zpočátku byl spíše okrajovou záležitostí. Postupně ale nabíral na popularitě a zejména v posledních letech roste komunita návštěvníků i vystupujících.
Je tedy dost možné, že se i ve vašem okolí vyskytuje někdo, kdo na slamy rád chodí nebo dokonce vystupuje. Po letošním Holostoku budete konečně chápat, z čeho je tak nadšený/á a pevně věříme, že budete také.
Uskupení Slunovratovy paprsky o sobě říká, že v průběhu své existence prošlo čtyřmi významnými kvazistacionárními stavy – paleocerebellární guanosindifosfát, syndrom kontinuální reminiscence či prostor diskrétní anticipace. Na ten současný – Slunovratovy paprsky aneb kongruence indukovaná homomorfismem, se můžete těšit v sobotu 22. června 2019 na Holostoku.
Slunovratovy paprsky/Bandzone.cz
Někteří z vás si možná Slunovratovy paprsky pamatují už z minulosti, na Holostoku totiž nebudou hrát poprvé. Jak ale muzikanti na Bandzone píší, nastal nový stav a s ním přišla i nová tvorba. V loňském roce Slunovratovy paprsky vydaly nové album SLOVO, jež si můžete poslechnout níže a navnadit se tak na tón holostočí sobotní noci.
Původně jsme chtěli kapelu představit vlastními slovy, biografii ale mají napsanou tak hezky, že jsme se namísto dalšího psaní rozhodli jen podělit o to, co už dávno stojí na jejich Bandzone profilu, kde najdete novinky i další podrobnosti o kapele.
Biografie
“Jedno dne na sklonku minulého tisíciletí se schází u menhiru Zennir tři hoši. Po náhlém, nečekaném kolektivním osvícení provádí následující operace; odmocněním součtu třetích mocnin jejich věků sečtených s jejich výškami v metrech a odečtením dat zimního a letního slunovratu dostávají po speciálním normování jisté zeměpisné souřadnice. Neváhajíce ani chvilku, vydávají se ihned na toto místo.
Zde, v odlehlých horách, nalézají kmen Gekemu, jejž tvoří výhradně černoši s asijskými rysy. Šaman kmene jim svěřuje hluboké tajemství vesmíru a několik svitků posvátných textů s tím, že je potřeba poselství vymírajícího kmene zachovat a šířit po celém světě.
Protože hoši nenalézají vhodnějšího způsobu, jak učinit starému šamanovi po vůli, rozhodují se pro založení hudební skupiny. Po mnohaletém vyčerpávajícím studiu jazyka gekemu kmene Gekemu a jejich náboženství nazývaného gekemu skládají první skladbu s názvem Gekemu. Tato píseň vstupuje do západních hitparád a vede po nevídaně dlouhou dobu první místa prestižních žebříčků populární hudby, v důsledku čehož se ke kultu kmene Gekemu hlásí stále víc a víc následovníků.
Po tvrdé odvetné akci ze strany katolických radikálů, jejichž píseň Ave Maria byla skupinou sesazena z prvního na druhé místo, jsou písně z rádií staženy a papež Benedikt XVI. vyhlašuje svatou válku proti této „novodobé herezi“. Přívrženci nového náboženství gekemu, hlasajícího mír mezi národy a porozumění mezi veškerenstvem tohoto vesmíru, jsou perzekvováni a nuceni uchýlit se do anonymity a k životu v diasporách.
Na počátku třetího tisíciletí ve vlně nastupujícího všeobecného liberalismu dochází díky misijní činnosti skalních přívrženců k postupnému opětovnému rozšiřování kultu gekemu. Média, pod vlivem různých náboženských lobbistů, šíří jednohlasně propagandu, jejímž předmětem je nedůležitost a bezvýznamnost tohoto hnutí, leč vzdor tomu kult gekemu začíná všem světovým náboženstvím nejen konkurovat, ale mnohá z nich co do četnosti vyznavačů i předčí.
Tak to bylo, tak to je. Tato fakta, nezměněná a pravdivá, nechť jsou šířena každým dobrým člověkem na této zemi.”
Čtyři muzikanti, dvě národnosti, jedno hudební uskupení, ve kterém se mísí nejrůznější hudební vlivy. I tak by se dala popsat další kapela, která vystoupí na Holostoku 2019 – Les Gars d’en Bas.
Les Gars d’en Bas
Na tuhle směs šansonu, swingu, jazzu, bluesu a mnoho dalšího se můžete těšit v pátek večer, 21. června. Jak o sobě sami říkají, velký vliv na jejich tvorbu má zejména cestování.
Už hráli na stovkách pódií a mnoha ulicích – od Švédska a Itálie, přes Bretaň až po Turecko. V karavanu společně procestovali tisíce kilometrů, během nichž sbírali hudební inspiraci.
“A tak tohle časem prověřené manželství kontrabasu, kytar, akordeonu, klarinetu a saxofonu pokračuje na své slavné cestě skrze historii a světové ulice, hospody, kavárny a taneční parkety,” stojí na webu kapely, která v červnu docestuje až do Holostřev.
Od Holostoku 2019 nás dělí stále několik měsíců, je ale na čase, abychom se s vámi podělili o konkrétní jména interpretů, na které se můžete do červnových Holostřev těšit. A začneme hned jménem, které nám dělá opravdu obrovskou radost.
„Stala se ikonou odvážného, novátorského popu, která však neztrácí většinové publikum, jež si za léta svého působení vybudovala. V samostatných sólových vystoupeních experimentuje s loop machine, stylovou otevřeností, hráčskou erudicí a rozšířenými nezaměnitelnými vokálními technikami,” píše se na jejích webových stránkách.
Foto: Archiv Applause Booking
Na letošní ročník festivalu Holostok přijala pozvání skvělá Lenka Dusilová, která dorazí se svým sólovým vystoupením.
Lenka Dusilová je šestinásobná držitelka hudbních ocenění Anděl. Na české hudební scéně se pohybuje od svých 16 let. Na přelomu milénia patřila k hvězdám českého poprockového mainstreamu, ze středního proudu se ale později rozhodla odejít k osobnějšímu stylu, v němž může přijímat impulzy z různorodých stylů a mimohudebních zážitků.
V poslední době na sebe upozornila zejména úspěšným turné s Ivou Bittovou a Monikou Načevou nazvané SPOLU. Pro léto 2019 připravuje projekt na podporu ohrožených památek s názvem MONUMENT/UM.
Od Holostoku 2018 uběhlo více než osm měsíců a nový ročník se už rýsuje. Ještě před tím, než se s vámi podělíme o důležité novinky a jména interpretů, vraťme se společně k tomu loňskému červnovému víkendu v Holostřevech – alespoň skrze snímky našeho šikovného a spřízněného fotografa Michaela Kohúta.
Tato prezentace vyžaduje JavaScript.
Letošní Holostok se koná 21. až 23. června 2019, tak si pište do diářů.
Během víkendu v Holostřevech proběhla brigáda, během níž tým organizátorů a několika dalších spřízněných duší připravil areál barokní fary na váš příjezd. Sekala se tráva, stavěli se schody k pódiu i první stany, přesouvali se ovce, srovnával se terén před školou, opravovalo se světlo v kostele, vytvářel se nový rozcestník a pronásledovala se malá kachňata po celé zahradě.
Stihlo se toho spoustu a teď už opravdu čekáme jen a jen na vás!
Tři dny do začátku. Těšíme se.
Přesný program na další ročník Holostoku najdete v sekci PROGRAM.
Informace o tom, na co se můžete na festivalu těšit, najdete také na Facebooku. V případě jakýchkoliv dotazů či nejasností nás kontaktujte na e-mailu festival.holostok@gmail.com. Pro více informací si překlikněte na záložku “praktické informace” v horní liště.
Těšíme se na vás poslední červnový víkend v Holostřevech! Sejdeme se u pódia, v pátek, 22. června v půl osmé.
Holostok letos nebude. Mrzí nás to, ale nejistota současné situace, které by čelil organizační tým i vy, nám přijde příliš veliká. Oslavy 20 let našeho milého festivalu tak přesouváme na rok 2021, kdy se snad zase všichni předposlední víkend v červnu potkáme v areálu barokní fary v Holostřevech.
Děkujeme vám za podporu, pochopení a hlavně za všechny dosavadní skvělé ročníky a vzpomínky, které nám pomáhají těšit se napřesrok.
Pokud vás zajímá, co dalšího se na holostřevské faře po celý rok děje a chystá, můžete navštívit stránky www.komunitanoe.cz.
